Obnovitelná energie v České republice – krok dozadu na úkor investorů

Česká republika je třetím největším vývozcem elektrické energie v rámci Evropské unie a je na jejím dovozu závislá pouze v zanedbatelné míře. Tradičně trhu s elektrickou energií v České republice vládl uhelný sektor, následován byl atomovou energií.

V průběhu příprav na přístup k Evropské unii připravili čeští političtí představitelé rozsáhlý koncept restrukturalizace energetické politiky země. Zvláštní pozornost byla věnována podpoře získávání a využívání energie z obnovitelných zdrojů. V březnu 2005, jedenáct měsíců poté, co se Česká republika stala unijním členem, byl přijat zákon, který sliboval významnou podporu investorům sektoru obnovitelných energií a jenž měl těmto investorům značně ulehčit jejich aktivitu v oboru. Zákon se ukázal velice účinným, podíl energie vyrobené z obnovitelných, především solárních, zdrojů na celkově vyprodukované elektrické energii v zemi, významně vzrostl. Rok 2010 ale změnil celkovou koncepci. Jelikož stát nemohl – nechtěl – podporu obnovitelných energetických zdrojů nadále nést, byla v předešlém roce přijata celá řada zákonných opatření krátící poskytnuté podpory. Cílem regulace bylo solární boom ukončit. Poslední novela zákona je v účinnosti od 1. ledna 2011, investoři nyní přezkoumávají možnost povolat český stát k odpovědnosti v důsledku porušení investorského legitimního očekávání.

Rok 2005 – Zákon na podporu získávání energie z obnovitelných zdrojů

Zákon na podporu alternativních zdrojů energie vstoupil v platnost dne 1. srpna 2005 a byl z mnoha stran oslavně vítán jako začátek nové éry českého energetického průmyslu. Tímto legislativním aktem byla investorům poskytnuta nejen podpora, ale zároveň také záruka návratnosti investice v období maximálně patnácti let. K dosažení těchto cílů byly zavedeny alternativně dva způsoby poskytování podpory.

Na jedné straně bylo investorům zaručeno přednostní právo na připojení jejich provozoven do přenosové soustavy a napojení přímo na síť. Druhá alternativa podpory byla zaměřena na podporu odběru energie vyrobené z obnovitelného zdroje. Výkupní tarify, popřípadě „zelené bonusy“ poskytované především malým výrobním zařízením a místním nebo soukromým odběratelům energie, se těšily značné státní dotaci.

Roky 2006 až 2010 – Účinnost podpory a vzrůst sektoru alternativních energií

Poskytnuté podpory byly investory vnímány velice pozitivně. Především sektor solárních energetických zdrojů prožíval svůj boom. Mezi léty 2005 a 2009 se zvýšil podíl celkově instalovaných solárních zařízení na území České republiky počítáno v MW na 460 MW. V roce 2010 následovalo dokonce ztrojnásobení produkce solární energie na celkový instalovaný výkon okolo 1.400 MW. Toto číslo odpovídá dokonce ¾ výkonu největší české atomové elektrárny Temelín. Na konci roku 2010 existovalo více než 12.000 solárních provozoven, pro porovnání, začátkem roku 2005 jich bylo v České republice v provozu pouhých devět.

Rok 2010 – Váhající Česko

Důsledkem enormního nárůstu domácích a zahraničních investorů v odvětví byl český stát konfrontován s neúnosnými finančními výdaji na podporu obnovitelné energie. Navíc, producenti elektrické energie z alternativních zdrojů se ukázali být velkým konkurentem tradičních energetických producentů, především společnostíi s dominantním postavením na trhu, státem většinově vlastněné společnosti ČEZ. Po silné mediální kampani, jež byla proti producentům energie z obnovitelných zdrojů zahájena počátkem minulého roku, byla zákonodárným sborem odsouhlasena série změn zákonů, která sektor energetiky získávané z obnovitelných zdrojů silně zasáhla. Nejen, že byl omezen rozsah producentů oprávněných k získávání státní podpory, byly taktéž sníženy výkupní ceny energie a zelené bonusy, bylo omezeno daňové zvýhodnění investorů. Novela zákona taktéž postihuje investory, kteří nechali svoje zařízení zapojit do přenosové soustvy v roce 2009 a 2010 a to tak, že tito budou povinni v letech 2011-2013 platit zvláštní odvody ve výši 26%, popřípadě 28%.

Budoucnost – Možná odpovědnost České republiky

Díky těmto nepředvídatelným opatřením českého zákonodárce se mnozí investoři cítí být dotčeni a zklamáni a zvažují proto možnost se přímo proti českému státu bránit. Zde se naskytuje řada možností výběru vhodného postupu. Pro zahraniční investory otevírá poměrně širokou možnost ochrany zájmů přibližně osmdesát dvoustranných smluv o vzájemné ochraně investic, kterých je Česká republika smluvní stranou. Taktéž Rakousko s Českou republikou takovouto smlouvu podepsalo. Tato bilaterální dohoda, jež je v účinnosti od roku 1991, předpokládá jako prostředek ochrany investic rakouských investorů možnost zahájení mezinárodní investiční arbitráže proti České republice. Kromě toho se investorům taktéž nabízí možnost vydat se cestou obrany práv prostřednictvím vnitrostátních soudních orgánů, a to konkrétně cestou Ústavního soudu a přezkoumáním ústavnosti novel zákona.